Nikdo z nás nežije ve zcela bezpečném světě. Rizika číhají všude kolem nás, pronásledují nás třeba i na každičkém kroku, a pak už stačí jenom okamžik, aby se stalo něco, co se stát nemělo. Stačí i jenom pouhá banalita a úraz může být na světě. Tedy přesněji na něčí tělesné schránce. A určitě je každému z vás jasné, že to není zrovna stav, který by někomu poškozenému udělal dobře. Z toho by se mohl radovat snad jenom masochista, tedy ten, komu je nejlépe, když mu není nejlépe.
Jenže většina z nás masochistické sklony nemá. A když jsme zraněni, neseme to velice těžce. Stejně jako na nás nepůsobí příjemně ani všechno to, co s podobným úrazem souvisí, jako je léčení, potenciálně hrozící dlouhodobější nebo i trvalé následky atd.
Jenže když už k úrazu dojde, je zbytečné přemítat nad tím, co by, kdyby… To, co se stalo, už je prostě realitou. A je třeba se s tím nějak vypořádat. A rozhodně se s takovými následky úrazu vypořádává snáze, když je člověk odškodněn.
A takové odškodnění se skutečně nejednou nabízí. Třeba u dopravních nehod, v zaměstnání, ve škole či v nákupním centru. Poškozený tu má nárok na odpovídající bolestné a další k tomuto se vztahující finanční kompenzace, které by měly zajistit třeba i to, že se dotyčnému zaplatí výlohy za léčbu, ušlé příjmy a podobně.
Ale je smutnou skutečností, že ne vždy odpovídá takové odškodnění skutečně vzniklé újmě. Pojišťovna nejednou udělá cokoliv, jenom aby toho poškozeného vzala co nejvíce na hůl, aby na něm ušetřila. A pak se takovému poškozenému určitě hodí odborná pomoc od někoho, kdo mu skutečně pomůže získat vše, na co je tu nárok. I kdyby se to totiž pojišťovně nelíbilo, i kdyby se tato vzpouzela, jsou tu nároky, které se vymoci dají, když se ví, jak na to.
A byla by hloupost, kdyby se na takovou pomoc od profesionálů nevsadilo.